Tragický požár v Dole 1. máj - Dubňany 15.2.1965
Dne 15. února 2025 uběhlo 60 let od tragického požáru na dole 1. máj v Dubňanech. Událost je o to smutnější, že mezi postiženými pracovníky byli žáci 3. ročníku hornického učiliště v Dubňanech. Připomeňme si snahu o jejich záchranu a likvidaci požáru:
15. února 1965 na odpolední směně došlo na Dole 1. máj – závodu 01 v Dubňanech k důlnímu požáru, který vznikl u pohonné stanice pásového dopravníku ze stěny 093.
Při požáru zahynuli otravou oxidem uhelnatým.
Osádka ručního porubu č. 7 a 8:
Antoš Petr, nar. 1929 – mistr výrobního výcviku,
Lysý Milan, nar. 1947 – učeň 3. ročníku,
Smištík Josef, nar. 1947 – učeň 3. ročníku,
Klásek František, nar. 1947 – učeň 3. ročníku,.
Z osádky porubu 015:
Blaha Jan, nar. 1911 – střelmistr,
Opavský Jan, nar., 1933 – havíř.
Situace:
Závod 01 v Dubňanech se sestával z Dolu 1. máj a Dolu Josef. V dolovém poli je vyvinuta jedna dobyvatelná sloj o průměrné mocnosti 3,3 m o průměrné hloubce uložení pod povrchem 75 m. Sloj je uložena plošně.
Závod 01 se skládal z pěti SVO (samostatné větrné oddělení) a větrání bylo obstaráváno 4 vtažnými a 4 výdušnými jámami. Důl byl zařazen mezi neplynující doly a metan se nevyskytoval ani ve stopovém množství.
K havárii došlo v oblasti vtažné větrní jámy B – jih a výdušné jámy Josef – jih, která je učňovským revírem, havarovaný úsek tvoří 1 SVO . Větrný proud byl přiváděn do dolu vtažnou větrní jamou B – jih, pod kterou se rozděloval. Do části dolového pole, kde došlo k havárii ovětrával přípravy nově otvíraného 9. revíru, rubání 093, ruční poruby č. 7 a 8, rubání 015 a ukončené rubání 091, kde probíhala demontáž strojního vybavení.
Tento větrní proud byl dále občerstvován dvěma vrty. Dolové pole úseku Josef bylo bylo schváleno výnosem Obvodního báňského úřadu jako učňovský revír.
Sloj byla dobývána stěnováním na řízený zával a v místech tektonických poruch byly ponechané pilíře dobývány ručními poruby (pilířováním) K odtěžbě byly používány hřeblové dopravníky a to ve stěnách a z části i ve stěnových chodbách. Dále pak bylo uhlí dopravováno pomocí pásových dopravníků k hlavnímu výsypu a to v rubání 015, nebo na hlavní pásovou linku a to v rubání 093. Rubání 093 bylo do provozu uvedeno 11. února 1965 – v době havárie byly odrubány teprve tři pokosy. Díky tomu bylo v době havárie ještě přístupné také prorážkou z hlavní pasové linky.
Na základě schváleného plánu zavedení požárního potrubí bylo položeno v roce 1963 4.130 m požárního potrubí, z toho na dole 1. máj – 1.500 m, v roce 1964 8.980 m, z toho na dole 1. máj 5.430 m. V roce 1965 bylo položeno 2.250 m a zbývalo položit 2.730 m, z toho na dole 1. máj 300 m. V havarovaném úseku byl rozvod vody uveden do provozu a trvalému používání v roce 1964. Dále byly postupně zaváděny protipožární postřiky výztuže na přesypech u pohonných a vratných stanic pásových dopravníků. Ohnivzdornou výztuž u pohonu „krátkého pásu“, kde došlo k požáru byla narušena 2 upevňovacími stojkami pásového pohonu. Současně byly doly JLD vybavovány automatikou pásových dopravníků, které bylo dokončeno na všech dolech JLD, s výjimkou dolu 1. máj. Na dole 1. máj byla zavedena automatika ÚDM a v havarované části byla vyhovující automatika MJM jen na centrální pásové chodbě.
Průběh havárie:
K nehodě došlo v odpolední směně 15. února 1965 v oblasti vtažné jámy B – jih u pásové soupravy v chodbě tzv. „krátkého pásu“. K odtěžení z porubu 093 na centrální pásovou linku byly zařazeny: hřeblový dopravník THD 40, 2 pásové dopravníky TP 300/800 a nakonec “krátký dopravník“ o délce 60 m. Tuto linku obsluhoval jediný pracovník se stanovištěm na konci hřeblového dopravníku asi 50 m od porubu 093. Jednotlivé pásové dopravníky byly vybaveny prvkem Alnico pro postupné vypnutí, nebo zapnutí a lankem s možností zastavit chod dopravníků z každého místa a zařízením proti zahlcení přesypu. Část těžní chodby 193 procházela poruchou a byla v délce cca 30 m neprůchodná. U pohonů dopravníků byly uloženy bedničky s pískem.
Nejbližším zdrojem protipožární vody pro uvedenou pásovou linku byl hydrant na vodovodním potrubí v chodbě 311, vzdálený 24 m od místa požáru.
Podle výpovědí svědků docházelo na dopravníku „krátkého pásu“ k třepení okrajů a jeho vybíhání z přímého směru. Při prohlídce 16. února 1965 bylo zjištěno, že ochranný plech “krátkého pásu“ pod výložníkem byl převázán pruhem gumy, který měl sloužit pro usměrnění gumového pásu. V ranní směně v den nehody došlo na několika místech k natržení a otřepení pásu a z toho důvodu k jeho zastavení tím, že v jednom případě se navinul okraj gumového pásu na vodící váleček a v druhém případě zachytila natržená část v pohonných válcích. Proto pracovníci strojní údržby Kotásek a Klimeš provedly v ranní směně v den havárie opravu pásu a nahradili poškozenou část pásu vložkou asi 70 cm dlouhou. Zkoušku chodu dopravníku po opravě neprovedli a v 15.00 hod. ukončili směnu. Upozornili pouze revírníka odpolední směny Tomana, že vypnuli „krátký dopravník“ nouzovým vypínačem, aby se tento nerozběhl při spouštění centrální pásové linky.
Obsluha dopravníků Snopek po nástupu odpolední směny nemohl uvést do chodu soupravu pásových dopravníků. Měl za to, že na některém dopravníku je závada a proto požádal pracovníka elektroúdržby Čotka o pomoc při spouštění soupravy a kolem 16.00 hod. vyrozuměl o tom dispečera Pomichálka. Pracovník elektroúdržby Čotek zjistil, že pásová souprava nešla pro vypnutí nouzovým vypínačem a krátce po 16.00 hod. spustil pásový pohon.
Kolem 17.30 hod. dispečer vyrozuměl údržbáře centrální pásovky Šimona ligifonem poblíže nabíjecí stanice o tom, že jeden z pásů, pravděpodobně „krátký“ nejede, aby se tam šel podívat. Po tomto hlášení šel Šimon podél centrální pásovky ke krátkému pásu a již cestou ucítil zápach po spálené gumě. Bezprostředně potom ucítil tentýž zápach Josef Kotásek, který se v té době zdržoval na centrální pásovce ve vzdálenosti asi 100 m od nabíjecí stanice po větrech. Toto zjištění hlásil dispečerovi ligifonem poblíž nabíjecí stanice.
Na základě tohoto hlášení volal dispečer předáka porubu 093 Grufíka, kterému nařídil, aby šel směrem ke krátkému pasu proti větrům a zjistil příčinu zápachu po spálené gumě. Mezitím údržbář Šimon došel k pohonu „krátkého pásu“ a viděl, že pás stojí a pohonné válce se otáčejí. Viděl vystupovat slabý kouř a žhnoucí hmotu mezi válci. Při tom část gumového pásu před vstupem do pohonných válců byla prodřena a visela volně k počvě. Okamžitě vypnul motor spínacím tlačítkem a pokusil se o přímé hašení pískem, kdy po několika hození hrstí písku vyšlehly z pásu plameny a začala hořet i horní větev pásu.
Současně se zvýšil vývin kouřů, které zaplnily celý profil chodby. Když zjistil, že sám nestačí oheň uhasit, běžel k nejbližšímu ligifonu poblíž koncovky „krátkého pásu“.
Současně zápach po gumě ucítili Snopek a Čotek na stanovišti obsluhy hřeblového dopravníku. Čotek poslal Snopka proti větrům zjistit příčinu zápachu. Snopek ušel 200 m a když uviděl proti sobě postupovat kouře, vracel se zpět k porubu 093.
V té době Šimon hlásil ligifonem od koncovky „krátkého pásu“ dispečerovi Pomichálkovi, že hoří „krátký pás“ v pohonu a husté kouře proudí do chodby „krátkého pásu“ směrem k porubu 093 a proto upozornil na nutnost odvolání lidí. Toto hlášení podal cca v 17.45 hodin. Aniž čekal na odpověď dispečera, běžel Šimon zpět chodbou 493 k nabíjecí stanici, kde vzal hasící přístroj. Stejnou chodbou se vrátil na vtažnou stranu k místu ohně a pokračoval s dalšími 2 pracovníky v hašení. Hned na to se dostavil na místo Grufík, Čotek a další, kteří byli vysláni dispečerem ke „krátkému pásu“. Skupina použila k hašení dvou ručních hasících přístrojů a dalších bedniček písku bez úspěchu.
Proto se Grufík s Vajčnerem pokusili proniknout paralelní chodbou – Josefovskou za hořící pohon, aby přeřízli gumový pás, ale pro husté kouře na této paralelní chodbě (kouře se již tlačily proti směru vtažných větrů) se museli vrátit a v 18.15 hod. o tom podal Grufík zprávu dispečerovi a dispečer nato odvolal lidi od ohně. Po vyfárání v 18.45 hod. a nalezení dvou požárnických hadic, které by stačily od místa hydrantu dosáhnout požářiště, znovu sfárali do dolu, připojili jednu hadici a pro husté kouře a nevybaveni dýchacími přístroji (měli jen sebezáchranné přístroje) pokus hašení neprovedli, znovu vyfárali na povrch a čekali na příjezd prvních záchranářských čet.
Odvolání pracovníků:
Dispečer po první konkrétní zprávě o místu a rozsahu ohně, to znamená po ohlášení Šimona cca v 17.45 hod. volal ligifonem osádku porubu 093, kterou však již nezastihl, neboť tato opustila porub již po zprávě Snopka, že kouře postupují směrem k porubu. Osádka porubu použila nejdříve záchranné cesty chodbou 293, když narazila na chodbě 311 na kouře, vrátila se tutéž cestou do porubu 093 a odtud vyšla nezavalenou chodbou za porubem směrem k centrální pásovce, odkud po ohlášení dispečerovi, vyfárala na povrch. Potom dispečer odvolával předek K 7 pomocí posla.
Následně prostřednictvím mistra výrobního výcviku Goldšmída, kterého vyrozuměl asi v 18.00 hod. ligifonem na výdušné chodbě 115, odvolával osádky z porubu 015 a ručních pracovišť č. 7 a 8. Goldšmíd a horník Opavský však již před výzvou dispečera ucítili na pracovišti podezřelý zápach, zpočátku jako po spáleném papíru, pak už větší zápach po kouřích a z toho usuzovali, že se jedná pravděpodobně o požár v dole. Osádka v té době již sama ustupovala po směru větrů podle havarijního plánu.
Horník Opavský však nešel společně s osádkou, nýbrž šel proti kouřům na pracoviště č. 7 a 8, které nebylo vybaveno ligifonem a mělo být podle havarijního plánu vyrozuměno poslem.
Opavský pravděpodobně tuto čtyřčlennou osádku vyrozuměl, sám se patrně pokusil prorazit proti kouřům k dřevovrtu (tj. nejbližšímu zdroji čerstvého vzduch), od něhož byl ve vzdálenosti 50 m později nalezen mrtev. S možností, že Opavský, případně další pracovníci se zachránili u dřevovrtu, počítal i vedoucí likvidace havárie a proto kolem 19.30 hod. byly z povrchu spouštěny dřevovrtem sebezáchranné přístroje, lano a voláním bylo upozorňováno na možnost záchrany touto cestou. Ve 20.05 hod. hlásil revírník Reisigl, že pod vrtem se nikdo nenachází.
Osádka porubu 015 se zachránila cestou k výdušné jámě Josef kromě střelmistra Bláhy, který se zdržel jako poslední ve snaze odnést brašnu s trhavinami nestačil již dosáhnout čerstvých větrů. Byl nalezen mrtev na chodbě č. 311 poblíž ústí chodby 115.
Zbývající pracovníci z ohroženého úseku se dostali včas do bezpečí, buď na výzvu dispečera, nebo proto, že již předtím byli na nebezpečí upozorněni kouřem, nebo zápachem. Celkem z ohrožených pracovišť úseku Josef a úseku B – jih vyšlo 65 lidí.
V příštím pokračování si přiblížíme záchranné práce.
Z archivu JLD.
